Obecně je pravdou, že starší generace má problém porozumět novým technologiím. Výjimkou není ani internet. Ten se však stal naprosto nezbytnou součástí života většiny z nás. Je tedy otázkou, jak se s ním dovedou popasovat starší lidé. Právě oni to totiž nemají v tomto ohledu vůbec jednoduché.

Důvodem je totiž samotný způsob učení. Jeho základem je vytváření nových neuronových spojení v mozku. Bohužel platí, že čím jsme starší, tím pomaleji se tato vytváří. Důsledkem je, že se učíme mnohem pomaleji, případně dokonce ani nejsme schopni pochopit nové věci.

Jistě, můžeme říci, že internet je jednoduchý na používání, ovšem to není tak docela pravda. Jednoduchý se nám zdá, jelikož jsme si na něj již zvykli a umíme se v něm orientovat. Pro někoho, kdo to nedokáže, je naopak velmi matoucí. Je proto nutné, abychom pro to měli pochopení. Znamená to ale, že se to naučit nedokážou?

Ne tak docela. I když se neuronová spojení tvoří pomaleji, neznamená to, že se netvoří vůbec. Tito lidé jen potřebují více času, aby danou věc skutečně pochopili. Bohužel, zde narážíme na další překážku, která je v naší mentalitě, a tou je fakt, že tito lidé se často nechtějí naučit s internetem pracovat (je jednodušší říct potomkovi), případně nevěří, že by to někdy dokázali. Takže zde bojujeme v podstatě na dvou frontách. Jak z toho ven?

Zde je důležité, aby se lidé snažili zachovat si mozek svěží a schopný se učit novým věcem až do vysokého věku. Tomu pomáhá, když jej budou pravidelně trénovat, například luštěním křížovek, hraním vědomostních her a podobně. Tak mozek tak rychleji „nezakrní“ a bude se lépe učit novým věcem.

Pro člověka, který se snaží staré lidi s internetem naučit, je pak nutné obrnit se trpělivostí. Staří lidé jsou velmi často frustrovaní z toho, že jim daná věc nejde, případně ji nemohou pochopit, případně také ze svých zdravotních problémů, a to se dá pochopit. Je tedy nutné jim styl výuky přizpůsobit.