Jednou z věcí, kterých se rodiče u videoher bojí, je přemíra násilí. A je pravdou, že některé z nich skutečně vyobrazují velmi realistické zabíjení nepřátel, a to nejrůznějšími způsoby. Je tedy pochopitelné, že mají obavy, jaký to může mít vliv na jejich dítě.

Asi nejčastější obavou je, že se díky tomu děti naučí násilí a skutečně začnou střílet a ubližovat ostatním i ve skutečnosti. Koneckonců, vidí, že to jde ve hře, a že to nemá žádné následky, tak proč by to nezkusily i ve skutečném světě, že?

Problém je však v tom, že děti jsou schopné rozeznat mezi neživým nepřítelem ve videohře a skutečným, živým člověkem. Případů, kdy je videohra dovede k násilí, je skutečné minimum, a u valné většiny z nich by se tento sklon projevil i bez nich.

Znamená to tedy, že jsou tyto hry zcela neškodné? Ne tak docela. Realistické vyobrazení násilí může skutečně mít vliv na dětskou psychiku, i když jiný, než bychom si mohli myslet. U malých dětí se může objevit strach a případně noční děsy – ve skutečnosti tedy opačný efekt, než bychom čekali, avšak stejně tak nežádoucí.

Proto je rozhodně vhodné kupovat dětem jen ty hry, které jsou určeny pro jejich věkovou kategorii. Díky mezinárodnímu značení je velmi lehké zjistit, pro jakou věkovou skupinu je daná hra vhodná, a tím se pak řídit. Tak zajistíme, že si náš potomek neodnese žádné následky.

Zde je samozřejmě nutné zmínit i vytvoření závislosti. Je tedy dobré dávat pozor, aby naše dítě mělo kontakty a kamarády i ve „skutečném světě“, nejen v tom virtuálním. Ten totiž může sloužit jako chvilkový únik od reality (který, přiznejme si, občas potřebuje každý z nás), avšak neměl by být její kompletní náhražkou. To by vedlo k ještě vážnějším problémům, a to jak nyní, tak především v dospělém životě. A to není něco, co bychom si pro svého potomka chtěli přát.