Také rádi sportujete? Pokud ano, tak jistě jste začínali určitě tím, že jste měli na základní škole povinné tělocvik. Abych pravdu řekla, tak já jsem povinně tělocvik vůbec neměla ráda. Přímo jsem ho nesnášela. Protože si ještě vzpomínám na takovou tu cvičební halu, kde to úplně všude páchlo. Bylo tam takové staré dřevo, stará dřevěná podlaha, a tak kožená žíněnka anebo kožená koza, tak to pro mě byly úplně noční můry. A vždycky jsem to vůbec neuměla. A co mi ale akorát v tělocviku šlo, tak to byl šplh na železné tyče. Ale taky ani nevíte, je to tam smrdělo, to železo tak odporně páchlo, že mi holky ve škole jsme na tom vůbec nechtěly lézt.

Ale mě to bavilo, ale akorát jsem se štítila na to sahat, protože ty železné tyče byly tak ulepené a smradlavé, že by se tam štítil snad asi každý vlézt. Jenom kluci z toho měli velikou srandu, že mi to nevadilo a ti z toho měli srandu, když my holky jsme na to musely sahat a také jsme na to musely lézt. To kluci byli jiná liga. Klukům to vůbec nevadilo. A já si myslím, že tělocvik kluci měli spíše rádi. Protože potom, když už jsme opouštěli základní školu a šli jsme na střední školu, tak jsme se všichni rozmýšleli, jaký sport spolu budeme dělat. Protože sedm spolužáků bydlelo u nás v ulici, takže jsme si řekli, že se chceme scházet dál.

A všichni jsme se shodli na tom, že budeme chodit jednou týdně do kroužku u volejbalu. Volejbal mě úplně nadchnul a už ho hrajeme asi dlouhých čtrnáct let. Všech sedm spolužáků. Občas se k nám přidá ještě někdo zdaleka, kdo s námi chodil na základní školu, protože sportování, a to hlavně volejbal, je pro nás opravdu geniální a baví nás. Abych byla opravdu upřímná, tak já vám tělocvik a sport obecně doporučuji. Opravdu není pro tělo nic lepšího, než když si dopřejete denně nějakou kvalitní pohybovou aktivitu, která vám rozpumpuje tělo.